Sekalova věc soukromá – nyní veřejná
„…Těchto několik desítek čtverečních metrů je můj svět, můj mikrokosmos…“ (9. 8. 1993 – zápis z deníku Zbyňka Sekala)
Prvního července 2026 otevřelo Muzeum moderního umění výstavu Soukromá věc, která nabízí nejen průřez tvorbou umělce a překladatele Zbyňka Sekala (1923–1998), ale především pozvánku do jeho vnitřního světa.
Zbyněk Sekal (1923–1998) patří k nejvýraznějším osobnostem české umělecké scény po druhé světové válce. Byl rovněž překladatelem, autorem textů, věnoval se také typografii. Dramatické životní situace, jimiž prošel, včetně věznění v koncentračním táboře, formovaly jeho umělecký jazyk ve světě, kde se staré zvyklosti a hodnoty nenávratně vytrácely.
Na rozdíl od velké retrospektivní výstavy umělce, která byla v Muzeu umění Olomouc k vidění před deseti lety, tentokrát kurátorský tým Olga Š. Staníková a Klára Jeništová volí menší, intimnější prostor. Výstava není postavena pouze na exponátech, ale je doplněna o úryvky ze Sekalova deníku. Návštěvník má možnost si prohlédnout umělecká díla, která muzeum získalo díky daru z pozůstalosti Christine Sekal, manželky umělce, za doprovodu Sekalových slov – ať už v psané formě, prostřednictvím audionahrávek dostupných ve speciálních sluchátkách umístěných ve výstavním prostoru či prostřednictvím audioprůvodce v mobilní aplikaci.
Nabízené introspektivní promluvy autora k sobě samému reflektují jeho přístup k tvorbě a životu obecně. Z uměleckých děl je patrná atmosféra úzkosti, existenční tísně a chaosu, ve kterém našel nový řád. Vše zrcadlí jeho hluboké životní prožitky poznamenané válkou a vězněním v koncentračním táboře. Kurátorka Olga Š. Staníková instalaci doplňuje slovy: „Sekalova tvorba nevnucuje výklad ani nenabízí jednoznačné odpovědi. Má však schopnost oslovit velmi osobně.“
O autorovi: Zbyněk Sekal (1923–1998) byl jednou z nejvýraznějších postav českého poválečného umění. Věnoval se tvorbě plastik, skládaných obrazů i šperkům. Mimo uměleckou činnost byl rovněž překladatelem německých filozofických literárních děl a autorem vlastních textů. Jeho život zásadně ovlivnila druhá světová válka, během níž byl vězněn v koncentračním táboře v Mauthausenu. Právě tyto zkušenosti reflektoval intenzivně ve své vrcholné tvorbě. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 emigroval. Na počátku 70. let se natrvalo usadil ve Vídni, kde v roce 1998 zemřel.