Quo spectas?
Jiří Kostiha začínal s fotografováním prefabrikovaných zákoutí současných českých měst – spíše, než celková architektura jej baví nacházet její aspekty, které nejsou cílenými obrazy k nahlédnutí. Modifikuje zachycované prostředí a vytváří vlastní hravou – ale sofistikovanou kompozici, jež je určena volné interpretaci a multiplicitnímu nazírání. Toto vyznění podporuje též absence popisků.
Médiem fotografie autor dokumentuje a rámuje realitu, k níž přistupuje selektivně a vybírá si nápaditá zákoutí, jež následně předkládá k otevřenému výkladu. Coby pozorovatel rámuje výseče vlastního zorného pole, které na rozdíl od výtvarných technik jako kresba či malba dorazí k publiku v původní podobě. Intenzivně zachází s liniemi a jejich překryvy, dále pak s jednotlivými vrstvami vjemů.
Od stromů a laviček, přes kabely a zdivo, až k multiplikovanému motivu toalety s vyměřeným zlatým řezem a rozestlané posteli. Kostiha převrací auratičnost uměleckého díla – namísto toho, aby fotografováním obraz ztrácel svoji magii, získává zcela novou. Ta je navíc – jako v případě záchodové mísy – umocněna ještě uvozením jejího posazení v galerii opětovným pořízením snímku a jeho vystavením. Na vernisáži se transformovaných replik nacházelo celkem sedm včetně těch umístěných na oděvu kurátorky Michaely Johnové Čapkové a umělce.
Navzdory galerijním dispozicím – kdy by díla definitivně zasloužila více dýchat – koncept s prostorem v rámci možností komunikuje dobře. V obou místnostech jsou tisky rovnoměrně zavěšeny po stěnách. Opusy se přesouvají ze stěn až na strop. Jediným nainstalovaným objektem pak zůstává položená kachle uprostřed poblíž vstupu – z podlahy výše zmiňovaného WC, jež posloužilo jako předloha. Nejen médium fotografie či stavební fragment jsou zde užitými prostředky, Kostiha přesahuje i do sféry hudby, kde přisuzuje jednotlivým fotografiím názvy skladeb – například Chopina. Nastiňuje možnost přímého propojení souběžné audiovizuální percepce.
Výstava přesahuje i do performativity, kdy součástí je apel na návštěvníka, v němž dochází k intervenci jeho pojetí bytí a recepce podnětů. Tvůrce vyzývá k neprvoplánové citlivosti diváka k absurdnu, jako postavy ve svém životě a environmentu, v čemž pravděpodobně tkví největší síla.
–
O autorovi: Jiří Kostiha (*2005) je studentem architektury na FA ČVUT v Praze a zároveň je absolventem oboru Multimediální tvorba SŠDAM v Prostějově. Již dlouho před studiem se věnoval fotografii, ale s prezentací těchto prací teprve začíná. První samostatná výstava proběhla před dvěma lety v Pustiměři, kde figuroval jeho předchozí cyklus Současná městská estetika česká, s níž se objevil i v Ateliéru ČT Art. Mimo fotografii se intenzivně věnuje grafickému designu. V galerii Studio G21 od 10. dubna do 10. května 2026 prezentuje cyklus fotografií každodenních nalezených zátiší v nápaditých konfiguracích.